V období první republiky prošlo české divadelnictví i jednotlivé složky divadelního výrazu zásadním vývojem. Do jejich utváření vstupují nové generace umělců, vedle prvků symbolismu a expresionismu se rázně začínají uplatňovat směry a styly nastupující avantgardy, scénografie se ubírá cestou konstruktivismu i poetismu, posléze se jedním z jejích východisek stává realismus navozující dramatickou a ideovou atmosféru inscenace ad. Světlo, barva, tvar jsou součástí jevištní syntézy i samostatnými významotvornými prvky, scénografie jako významný činitel spoluutvářející a tvořící jevištní tvar získává nezastupitelné místo v inscenačním procesu. Toto období přineslo jedinečné tvůrčí počiny a tvorba Vlastislava Hofmana, Bedřicha Feuersteina, Antonína Heythuma, Eduarda Miléna, Bohumila Babánka, Josefa Čapka, Františka Zelenky, Františka Tröstra, Františka Muziky, Zdeňka Rossmanna a dalších byla v mnohém inspirací dalších generací scénografů. Jeho rozmanitost a jedinečnost přiblíží připravovaná výstava ve foyeru Janáčkova divadla.
